Krize konzervatismu dohnala vlády na obou stranách Atlantiku do slepé uličky

26. 1. 2019

čas čtení 4 minuty
Jazyk těchto konzervativců je nepřesvědčivý, protože ani oni sami už nevěří tomu, co říkají. Jako komunistické strany ve východní Evropě v osmdesátých letech, tito konzervativci jen provádějí už jen prázdné rituály, aniž by věřili v to, co dělají. Jsem si jista, že Mayová dobře ví, že brexit její zemi poškodí, a vím, že McConnell si je taky dobře vědom, že jeho daňové škrty neprospěly nikomu jinému než jeho bohatým kamarádům. Jsou to nihilisté, kteří opustili své hodnoty a žádné nové nepřijali.



V hlavních městech obou nejvýznamnějších anglofonních mocností, Británie a USA, zavládla politická krize. Jak britská, tak americká vláda se dostaly do slepé uličky, píše Anne Applebaum.

Prkenná a necharismatická Theresa Mayová se nezdá být vůbec podobná vulgárnímu a prolhanému Donaldu Trumpovi. Přesto však má krize v USA s krizí v Británii podivně mnoho společného. Obě krize byly způsobeny post-ideologickými konzervativními stranami, americkými republikány a britskými konzervativci, které ztratily cestu.

 
 
Jejich současné selhání není jen náhoda. V osmdesátých a v devadesátých letech byli anglofonní konzervativci motivováni ideami tak mocnými, že se z USA a Británie rozšířily do ostatního světa: víra v demokracii, víra ve svobodné trhy, víra ve svobodný obchod. Jenže ztraumatizovány událostmi - finanční krizí, válkami v Iráku a v Sýrii - obě politické strany ztratily víru ve svůj program. A nenalezly nic jiného, co by ho nahradilo. Namísto toho se staly rukojmími naštvaných menšin. Přestaly brát v potaz to, co je dobré pro celý národ, a soustřeďují se jen na to, co je dobré pro jejich stranu - nebo jen pro ně samotné.

Určitě to platí pro Británii, kde se Mayová od roku 2016, kdy se stala premiérkou, stará jen o správu své strany, nikoliv o britské zájmy. Přijala jazyk brexitérských extremistů a promarnila příležitosti pro dosažení nadstranického kompromisu. Kdyby byla bývala ochotna uzavřít dohodu s opoziční Labouristickou stranou, mohla vyjít ze slepé uličky: Británie mohla zůstat v evropské celní unii, což by umožnilo obchodu pokračovat a vyřešilo by problém severoirské hranice s Irskou republikou.

I američtí Republikáni odmítají pragmatické řešení - schválit zákon, který by obnovil fungování americké vlády, uzavřít kompromis o bezpečnosti na hranicích - z těchže důvopdů. Jako Mayové, i šéf republikánské senátní většiny Mitch Mc Connell odmítl nabídnout kompromis demokratům z obavy, že to povede k rozštěpení Republikánské strany. Co se týče prezidenta Trumpa, jeho osobní narcismus nedovoluje zájem a starost pro nikoho jiného. Jeho voliči jsou motivováni příslušností k svému kmenu, ne idejemi.

Kolaps motivujících idejí na centristické pravici dvou významných anglofonních mocností bude mít širší dopady. Britští toryové a američtí republikáni také přišli o schopnost uvažovat mezinárodně. Pro Evropany, zvyklí si myslet, že angloameričtí politikové jsou pragmatičtí a otevření, bylo šokem si uvědomit, jak málo vlastně vědí britští toryové o Evropě a o obchodu  a jak málo americkým republikánům záleží na jejich zahraničních spojencích, a do jak obrovské míry se proměnila konzervativní politika v obou těchto zemích v sebezájem. Všechny řeči o "příležitostech" a o "podnikatelství" znějí lživě ve světě, kdy britský brexitér Jacob Rees-Mogg si přesunul vlastní investiční fondy do Dublinu, aby unikl dopadům brexitu, a kdy americký prezident lže o svých podnikatelských jednáních v Moskvě během celé své předvolební kampaně.

Jazyk těchto konzervativců je nepřesvědčivý, protože ani oni sami už nevěří tomu, co říkají. Jako komunistické strany ve východní Evropě v osmdesátých letech, tito konzervativci jen provádějí už jen prázdné rituály, aniž by věřili v to, co dělají. Jsem si jista, že Mayová dobře ví, že brexit její zemi poškodí, a vím, že McConnell si je taky dobře vědom, že jeho daňové škrty neprospěly nikomu jinému než jeho bohatým kamarádům. Jsou to nihilisté, kteří opustili své hodnoty a žádné nové nepřijali.


Kompletní článek v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
8596

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2019