Monitor Jana Paula: Postiženi v kultuře budou i ti, co nejsou moc vidět, anebo vůbec „neexistují“

20. 3. 2020 / Jan Paul

čas čtení 3 minuty

Nemám samozřejmě nic proti pomoci druhým, naopak, ale v situaci, v jaké je Jiří Dědeček, je velké množství umělců tzv. na volné noze, nejen zpěváků, ale i výtvarníků, vždyť se všechno totálně zastavilo. (Proto jsme jeho apel také vydali. Hodně se mluví o nutnost zavést univerzální nepodmíněný příjem, pozn. red.)  Mně byla zrušena výstava (a nejen mně) plánovaná na duben, a stop mám i na další umělecké aktivity, které mi mohly potenciálně poskytnout nějaké prostředky k živobytí, takže zřejmě také nebudu mít na složenky. A co bude s důchodem, do kterého mám odejít k 31. dubnu, to nevím, žádost mám podanou, ale proces ještě není uzavřený, protože mi zatím nebyla uznána péče o bezmocnou osobu kvůli tomu, že jsem nedodržel zákonnou dobu oznámení, na kterou mě ale nikdo tehdy neupozornil. Tento text ovšem není stížnost, naříkání ani prosba, jde mi o něco úplně jiného.

 

Konkrétně výtvarní umělci, tvořící ve svobodném povolání, kteří spadli do kolonky OSVČ (což je podle mě špatně), na tom budou a jsou stejně, jako Jiří Dědeček. Jednotliví umělci, tvořící na volné noze, nemají ani žádnou organizaci, která by se brala vůči státu za jejich pomoc v době, kdy selže možnost výdělků a tedy obživa z umělecké činnosti. Pokud nemají našetřeno, mají prostě smůlu. Divadla, a státní kulturní instituce, vytvářející okamžitě viditelnou kulturu, nějakou kompenzaci obdrží, už jim pomoc slíbil ministr kultury, ale je třeba si uvědomit, že anonymní výtvarní umělci – a mám na mysli především umělce, kteří prošli nejvyšším uměleckým vzděláním - nejsou ve společnosti hned viditelní. Navíc ti, co odmítají sebe-presentaci, a nechtějí se ani podílet na oficiálním či soukromém trhu s uměním, už pro společnost vlastně vůbec neexistují. 

Přitom i oni vytvářejí to, co nazýváme kulturním bohatstvím, jenomže společenská hodnota jejich anonymní tvorby se neprojevuje okamžitě teď a tady, ale třeba až za 10, 50 či více let. To jen pro úplnost v rámci objektivity. Já osobně jsem nikdy v životě stát o peníze nežádal, živí mě převážně jen soukromí sběratelé, kteří nějakým způsobem vědí, že to, čemu se v tvorbě věnuji, má smysl i pro ně. Nikdy jsem nešel na úřad práce, co bych jim tam asi řekl? Podívejte, tento rok jsem nic neprodal, dejte mi nějaké peníze, protože já pro kšeft nemaluji? Nikdy jsem nežádal o grant, a své riziko "platební neschopnosti" přijímám jako něco, co je až vzadu za možností svobodně tvořit. Stát by si měl ale uvědomit, že i tito umělci zde žijí, a podílejí se na kultuře. Nakonec v budoucnosti je to právě stát, který se jako první holedbá výsledky jejich umělecké tvorby.

 

0
Vytisknout
7819

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2020