Skutečná apokalypsa v Itálii: Čeká nás všechny totéž?

20. 3. 2020

čas čtení 6 minut
Jak to vypadá dnes v severní Itálii? Itálie už zaznamenala více mrtvých než Čína. Channel 4 News vysílaly ve čtvrtek večer tuto otřesnou reportáž z bohatého severoitalského města Bergamo:

(Pro informaci: Každovečerní hodinové Channel 4 News nyní sleduje v televizi 10 milionů lidí a na internetu 20 milionů lidí:)






Moderátor Matt Frei:
Ve Španělsku vzrostl počet mrtvých na koronavirus dramaticky. Dosáhl počtu 803. Počet potvrzených nákaz také rychle vzrostl na více než  33 000. Více než 900 osob je na jednotkách intenzivní péče.  Španělsko je uzavřeno v karanténě od soboty. Obyvatelé mají povinnost zůstávat doma a na ulici smějí vycházet jen z nejzávažnějších důvodů. Sousední Portugalsko také vyhlásilo mimořádný stav v boji proti pandemii. Nová opatření dávají vládě právo omezit pohyb občanů, zakázat protesty a společenská a náboženská shromáždění a dočasně suspendovat právo klíčových zaměstnanců na stávku. Portugalsko má 785 potvrzených případů nákazy a 3 úmrtí.

Avšak nyní do Itálie. Tam počet mrtvých na koronavirus překročil počet mrtvých v Číně. V Itálii nyní už zemřelo 3405 lidí na Covid-19, za posledních 24 hodin tam zemřelo 427 osob. Celkový počet nákaz stoupl nad 41 000. Epidemie v Itálii se projevila na severu země v únoru. Vysíláme nyní reportáž z města Bergamo v severní Itálii, z jednoho z nejbohatších regionů Evropy. Nachází se v epicentru italské epidemie. A varování: moje reportáž obsahuje znepokojující záběry.

 
Bergamo - kdysi, ještě před měsícem, synonymum italského šarmu. Dnes, co se týče předčasných úmrtí, zřejmě nejnebezpečnější místo na světě. V noci rozvážejí tato armádní vozidla mrtvoly do jiných měst, kde mohou být zpopelněny. A lidé, kteří se snaží epidemii zastavit, jsou dobrovolníci, bojující ve svém vlastním městě za záchranu životů.

Samotné Bergamo už zaznamenalo 4000 případů nákazy a 400 mrtvých. Nechtějí, aby byla čtyřiaosmdesátiletá Terrasina další smrtí. Terrasina potřebuje kyslík. Toho je ale už nedostatek. A její pečovatelka popisuje, jak se věci za posledních čtyřiadvacet hodin zhoršily. Její pečovatelka to skoro nezvládá:

"Můj manžel a děti jsou v Bolívii. Já jsem tady s ní ve dne a v noci. Můj manžel mi vzkazuje: 'Zabal si tašky a pojeď domů.'"

Avšak jen přenést Terrasinu z jedné místnosti do druhé a dát ji do vlastní postele, to je nesmírně obtížný úkol. Nemocnice jsou přeplněné, a tak Terrasina musí zůstat doma. A pak to nutné čištění: jako by na tom záviselo vaše přežití. Protože možná závisí.

Během krátké přestávky říká Samantha, že je to strašné - odvézt pacienty do nemocnice a pak se dívat na jejich příbuzné, když se lékaři rozhodují, zda jim mohou či nemohou pomoci.

Samantha Cortesi, dobrovolnice od Červeného kříže:
"Máte za sebou příbuzné, stojí tam a říkají: 'Dělejte něco, vždyť on nám před očima umírá. Vezměte ho na pohotovost! Proč nic neděláte?' - Někteří z nás to zvládnou. Jiní to vidí jednou, dvakrát, třikrát, a pak už to nesnesou. Konec konců jsme dobrovolní, nejsme ani lékaři, ani zdravotní sestry."

V tomto malém městě 120 000 obyvatel tu každý den umírá až deset lidí. Zdravotníci to srovnávají s válkou nebo se zónou po zemětřesení.

Luca Valoti, dobrovolník od Červeného kříže:
"Musíte o pacientech rozhodovat podle jejich stavu. Ranění, kteří dokáží chodit, jsou ty zelené případy. Ti, kteří nepřežijí, to jsou ty černé případy. Pak jsou ještě ti, kteří mají šanci, že přežijí. To je teď realita v našich nemocnicích."

Cestou k další návštěvě, nápis na čímsi vyšívaném kapesníku: "Pokud tohle přežijeme, velké díky. Přežijeme to!"

Pohřební ústavy jsou zahlceny. Je zakázáno, aby se pohřby konaly v kostelích, avšak pomáhají ukládat mrtvoly před kremací. Před měsícem měly místní noviny jednu stránku pro nekrology. Včera tam bylo deset stránek jmen mrtvých. Ale tohle jsou pohřby bez mrtvých. Za uzavřenými vraty hřbitovů.

Další hluboké čištění pro dobrovolníky.

Další případ je Claudio Travelli. Není mu ani šedesát. Měl by být odvezen do nemocnice, ale zdravotníci se obávají, že nepřežije čekání na volnou postel a ventilátor.

"Co když se jeho stav přes noc zhorší?"

"Prostě nás zavolejte."

Takže rozhodnutí je nechat ho doma, v jeho vlastní posteli. Jeho manželka a dcera přihlížejí. Bezmocně.

Vyčerpáni mají dnes večer ještě jeden poslední úkol. Než začnou zítra znovu úplně od začátku.

Mladý dobrovolník Sergio Solivati: "Tenhle člověk vytočil číslo pohotovosti ve 20.23, ale my jsme byli schopni reagovat teprve teď, ve 22.30.  Normálně by byly tyto oranžové případy aktivovány do deseti minut. Teď se čeká velmi dlouho."

Jejich poslední případ je jednačtyřicetiletý Antonio Amato. Jeho manželka a syn to sledují úzkostlivě zpovzdálí, jak jejich tatínka snášejí ze schodů do sanitky. O něm aspoň lékaři usoudili, že je dost mladý na to, aby měl nárok na lůžko v oddělení intenzivní péče. Rodina ale neví, kdy ho příště uvidí. 

0
Vytisknout
12374

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2020