Přestaňme zpochybňovat oběti z východní fronty
7. 5. 2025
čas čtení
3 minuty
Jsem antikomunista, ale přestaňme už zpochybňovat oběti z východní fronty. Nahráváme tím Putinovi a dalším gaunerům, napsal Josef Bernard.
Totalitu u nás nezařídil primárně stalinistický Sovětský svaz, ale naši českoslovenští komunisté, samozřejmě za silné podpory velkého bratra.
Ale
přece jenom nějaká šance na svobodu u nás byla, na rozdíl třeba od
Polska či Maďarska, kde se SSSR hrubě a násilně přímo vměšoval do
vnitřních záležitostí těchto zemí.
U
nás ani nemusel, na rozdíl od Poláků či Maďarů se Čechoslováci (více
Češi) do této zhoubné ideologie zamilovali. Stalin musel hýkat blahem,
jak mu moc ve středu Evropy spadla do klína.
Po válce počet členů KSČ začínal narůstat astronomicky. Do roka jich bylo 1 milion a do konce roku 1948 to bylo neuvěřitelných 2,5 milionů. To byla třetina dospělé populace!
Komunistická strana Československa měla dvakrát více členů než maďarská a téměř čtyřikrát tolik než polská, čímž se vzhledem k celkovému počtu obyvatel stala největší komunistickou stranou na celém světě a všech dob – možná dosáhla vrcholu nejen v historii komunismu, ale i v dějinách politických stran vůbec.
Volby v roce 1946, které byly relativně svobodné (promiňte to opomenutí Národní fronty a vyloučení některých stran) dopadly katastrofálně.
Komunisté získali celých 38 % hlasů, až daleko za nimi skončila strana Milady Horákové, Národní socialisté se ziskem 18,29 %.
A nezapomeňme, že 12,05 % získali sociální demokraté, kteří už byli na cestě ke sloučení s KSČ. Všechna čest těm statečným sociálním demokratům, kteří sloučení odmítali a raději ze strany odešli.
Dva milióny zaměstnanců pak 25. února 1948 vstoupilo do generální stávky na podporu komunistického premiéra Gottwalda. Ten pak zjevně přiopilý a v naprostém klidu mohl pronést ta osudová slova „Právě jsem se vrátil z hradu…“.
Pak na konci května 1948 už volby opravdu moc svobodné nebyly, ale přece jenom mohli občané do urny vhodit prázdný lístek namísto komunistické kandidátky Národní fronty. Těch statečných, co to udělali, bylo 9 % v Česku a 14 % na Slovensku. Ale i tak to znamenalo děsivých ca 85 % hlasů pro komunisty.
Železná opona definitivně spadla i na našich hranicích a my jsme se na 40 let ocitli na té nesprávné straně. A opět jsme prokazovali, že jsme v totalitních disciplínách šampióni. Ve vyhlazení sedláckého stavu, církví a válečných hrdinů se nám nevyrovnala žádná komunistická země Evropy.
Nestačí jen mávat fanglemi a vymlouvat se, že to oni. Braňme Ukrajinu, u Kyjeva se bojuje za Prahu, děkujme veteránům z Kamčatky i Texasu, ale přestaňme kňučet a pořád něco zpochybňovat.
Vlasovci nám pomohli, ale vyvražďovali Poláky ve Varšavě, Churchillova hvězdná doba byla 2. svět. válka. Ta 1. byla jeho propadákem a byl rasista, Rusové měli peklo se Stalinem a přesto umírali za Evropu. Prostě svět není černobílý.
831
Diskuse