Pomáhá dezinformační válka kultivovat debatu o konstrukci české identity?

24. 1. 2019 / Albín Sybera

V 19. století byla identifikace státního zřízení s určitou lingvistickou skupinou („národem“) moderní a radikálně nová, ale v dnešním západním liberálním diskursu se na „národ“ pohlíží jako na uzavřenou dějinnou kapitolu. Národ není ničím jiným než „imaginární komunitou“ bez esenciálních vlastností. Národovectví je zároveň ale přesně tím, co Putinův státem řízený kapitalismus - už to zřejmě není kapitalismus, ale slovo „kapitalismus“ dobře vyjadřuje image, kterou si ruští a středoevropští oligarchové pěstují – používá jako hlavní zbraň ve svém ideologickém ospravedlnění usurpace moci a zločinů, které přitom páchá.

Bohužel, je to právě prozápadně laděný polistopadový výklad českých dějin, který v určitém ohledu dokáže až neuvěřitelně pevně spojovat narativ komunistické vlády s masarykovským Československem a národním obrozením. Pohádky a imaginární mýty o „národě“, jehož kořeny sahají údajně až někam do raného středověku, jsou tím lepivým mazivem a zároveň opiátem, který hojně využívá kremelská dezinformační mašinérie. Plní tím dva cíle – ospravedlňovat Putinův boj za zachování „ruského“ Ruska před údajnou hrozbou rozvratu cizími vlivy zvenku. A zároveň podporou národoveckých stran a hnutí a vyživováním pohádek o českých Češích, maďarských Maďarech, či německých Němcích podkopávat Evropskou Unii, v jejíž jednotě spočívá poměrně jasná překážka šíření vlivu putinovské mocenské mašinérie.

„Učebnicovým“ případem je dnešní Maďarsko Viktora Orbána. Už jenom image Orbána jako údajného obránce křesťanských a maďarských „hodnot“ před „cizími“ vlivy jako třeba George Soros je postavena na falešné konstrukci maďarských dějin. Národnostní maďarská pohádka odvozuje původ tohoto „národa“ od jejich migrace ze zakavkazských stepí do dunajské nížiny dnešního Maďarska. Už ale v době před jejich migrací, tak tito lidé žili v oblasti Chazarského království, jehož vládci byli židovského vyznání (srv. Šlomo Sand, izraelský historik, István Erdélyi, maďarsko-francouzský historik, či Arthur Koestler, maďarsko-britský spisovatel a akademik). Židovské vyznání George Sorose je tak možná ještě více maďarské než sv. Štěpán - anebo minimálně o nic méně maďarské než křesťanské vyznání.

Pokud budou i české učebnice mít nadále tendenci sklouzávat do pohádek „národnostního“ narativu (viz například zajímavý rozhovor s Kirsten McMullan na Britských listech), tak čeští studenti budou náchylní k ultra-imaginárnímu vidění světa autoritářů, jako je Vladimir Putin, a jeho propagandistů. V horším případě půjdou hledat „ztracené“ Česko kamsi do mezinárodní izolace po vzoru některých britských voličů hledajících „britské impérium“ v bezpochyby okouzlujícím prostředí pivnic Albionu.