Tragický požár vynesl na světlo to nejhorší z politických extrémů:
24. 4. 2019
Takže v jisté smyslu nepřekvapí, že devastující požár zasahující nejslavnější evropskou náboženskou stavbu se dotýká současně mnoha symbolik v době, kdy počty praktikujících křesťanů na kontinentě klesají. Není nic špatného na tom ptát se, ať už z konzervativní nebo progresívní perspektivy, co památník středověkého křesťanství znamená v zemi, kde se podle nedávného průzkumu společnosti Pew asi dvě třetiny populace identifikují coby křesťané, ale méně než pětina z nich chodí do kostela.
Stojí však za připomenutí, že kulturní význam Notre Dame byl vždy komplikovaný. Unikátní místo katedrály v moderním vědomí částečně pochází z jejího místa v katolicismu a architektonické historii, ale částečně také z románu Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži (orig.: Notre-Dame de Paris) z roku 1831, jehož hrdinkou je pohanská cikánka - a zloducha představuje arcijáhen rozepjatý mezi náboženským fanatismem a zakázanou sexuální vášní. (Hugovy náboženské názory v době psaní lze označit za antiklerikálně teistické.) Román přinesl renesanci lidového zájmu o katedrálu v samotné Francii a podpořil úsilí o renovaci, které zahrnovalo stavbu nyní zhroucené věže.
Kdo ví, jak bude svět vypadat v době 200. výročí vydání Hugova románu? Pro tuto chvíli představuje pozoruhodný historický zvrat v příběhu fakt, že po počáteční obavě, že Notre Dame bude zcela zničena, větší část katedrály požár přežila velmi dobře, když neporušena zůstala dokonce i slavná okna.
Pokud je Notre Dame nyní symbolem západní civilizace, možná zde přece jen existuje sdělení: Navzdory proroctvím o záhubě zprava a kritice problematického obsahu zleva, katedrála stále stojí, poškozená, ale neskloněná - a milovaná lidmi dobré vůle napříč společností.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse