Třídím smetí, né? Tak co eště?!

25. 4. 2019 / Beno Trávníček

Picture: Jáchym Bohumil Kartous

Patřil jsem mezi průkopníky, kteří učili lidi po sametové revoluci přestat sypat všechno do popelnice a začít trochu třídit smetí. Když se dávaly ven první kontejnery na papír, tak rejpalové sejčkovali – tam to tak akorát bude někdo dávat - radši to prodají ve sběrně za prachy – magoři, akorát za to vyhodíte zbytečný peníze! A - dávají to tam. Skoro všichni. Jen pár blbů to dál rve do popelnic. Ale pár blbů bude vždycky, všude a ve všem a nikdo s nimi nehne. Já tu ale vlastně vůbec nechtěl mluvit o odpadech. To třeba jindy. Celé je to o tom, že jsme potřebovali 30 let intenzivní pozitivní veřejné propagandy, abychom se to jako společnost jakž takž naučili. Spíš – abychom se přesvědčili. Samozřejmě to nejde bez hardware, tedy dostatečného počtu separačních kontejnerů, sběrných dvorů, sběrných míst – docházková vzdálenost se tomu říká, svozové techniky a samozřejmě bez schopných lidí!

Nemůže tedy člověk rovnou brečet, když u dalších a mnohdy ještě důležitějších způsobů ochrany životního prostředí, které hustíme do lidí podstatně kratší dobu, zatím nejsme tak úspěšní. Problém ale je, že nás už velmi tlačí čas a nemáme ani třicet ani dvacet a možná ani 10 let. Ale třeba obsluhu složitého stroje se člověk naučí rychle – když chce, zejména pokud je mu to ku prospěchu. Může se tedy velmi rychle naučit i jakoukoliv jinou věc – pokud bude dostatečně stimulován.

Je proto potřeba, aby ti z nás, kteří vědí, přátelsky vedli ty, kteří zatím tápou. Aby donekonečna s klidem a úsměvem vysvětlovali složitosti bytí a navigovali známé i cizí lidi k dobrým postojům a postupům. Aby vyhledávali přesvědčivé argumenty. Třídění odpadu prokopávalo pár procent přesvědčených lidí – tady to bude probíhat stejně, ale musí to být mnohem rychleji. Je to o intenzitě práce s veřejností. O cíleném vyhledávání jakékoliv možnosti smysluplné diskuse s kýmkoliv. Nikdo jiný to za nás fakt neudělá! Všichni do jisté míry tápou. Instituce. Firmy. Kde – kdo. Je to tedy jen na jednotlivých osvícených lidech a jejich dobrovolné snaze zkoušet pohnout světem.

V tomhle článku se nedočkáte návrhů dobrých environmentálních řešení – to si můžete najít na internetu (a to co tam najdete ani nestihnete do smrti aplikovat). Tenhle článek je o tom, že je potřeba rychle ukecat veřejnost, aby ten internet ráda otevřela proto, že si bude dobrovolně a se zájmem hledat, jak může sama pomoci záchraně životního prostředí.

Dovolím si tedy vyzvat všechny osvícené osobnosti – mluvte prosím s lidmi násobně víc než doposud, a to o vážných existenčních věcech. Když to zvládnete hravou formou – o to větší šance na úspěch. Mluvte s nimi v autobuse, v kině, v parku, v hospodě, u doktora nebo třeba na hřbitově. To je úplně jedno. Ale hlavně s nimi, prosím, mluvte.

Budete totiž dokonce i odměněni. Nejvíce asi, až se vám poprvé stane, že za vámi přijde někdo, koho už jste skoro zatratili, a začne s vámi mluvit vaším jazykem. A vy si řeknete – dobrý... pohoda... už můžu umřít :-)

Díky.

0
Vytisknout
3640

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2019