Po zákazu potratů ztíží americký Nejvyšší soud přístup k antikoncepci a zakáže sňatky osob stejného pohlaví

25. 6. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 11 minut
 
Poté, co Nejvyšší soud USA odebral federální ochranu potratům, bude brzy používat naprosto stejný argument související se 14. dodatkem americké ústavy, aby znemožnil manželství osob stejného pohlaví a dokonce ztížil přístup k antikoncepci. Soudce Nejvyššího soudu Clarence Thomas již napsal souhlasné stanovisko k pátečnímu rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek ve věci Roe v. Wade, a tvrdí, že Nejvyšší soud by měl "napravit chybu"  i rozhodnutí, která chrání manželství osob stejného pohlaví a přístup k antikoncepci.

 
Čtrnáctý dodatek stanoví, že "žádný stát nesmí vydávat ani prosazovat zákony, které by omezovaly výsady nebo imunity občanů Spojených států; žádný stát nesmí nikoho zbavit života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu; ani nesmí nikomu v rámci své jurisdikce odepřít stejnou ochranu zákonů".

Nejvyšší soud toho nakonec využil k tomu, aby podpořil další práva a zabránil státům v zavádění zákonů, které omezují ta práva, jež nejsou přímo uvedena v Ústavě, včetně práva na soukromí, které se vztahovalo na ženy žádající o interrupci.

Čtrnáctý dodatek byl schválen Kongresem v roce 1866 a ratifikován v roce 1868. Rozšířil občanská i zákonná práva černošských občanů, kteří byli dříve zotročeni, a udělil občanství "všem osobám narozeným nebo naturalizovaným ve Spojených státech" a zajistil práva i těm ve státech, kde platily diskriminační zákony. Podle tohoto dodatku začalo platit právo na řádný soudní proces a rovnou ochranu zákona jak na federální, tak na státní úrovni.

Ve věci Roe v. Wade z roku 1973 soudce Harry Blackmun ve svém rozhodnutí napsal, že právo ženy na potrat je implicitně obsaženo v právu na soukromí chráněném 14. dodatkem.

Ani ne den poté, co právo na potrat ukradl americkým ženám on sám a jeho konzervativní kolegové, napsal soudce Thomas, republikány jmenovaný soudce, který se počátkem 90. let proslavil tím, že ho jeho bývalá spolupracovnice Anitta Hillová obvinila ze sexuálního obtěžování, což je považováno za počátek nové éry, kdy se sexuální interakce na pracovišti staly tabu, že by soud měl přehodnotit i další případy, které spadají pod předchozí precedenty týkající se spravedlivého procesu:

Thomas napsal: "Z tohoto důvodu bychom měli v budoucích případech znovu zvážit všechny podstattné precedenty tohoto soudu týkající se přávních procesů, včetně Griswoldové, Lawrence a Obergefella." "Jsme povinni napravit chybu, která byla v těchto precedentech zjištěna," doplnil.

Případ Griswoldová v. Connecticut z roku 1965 rozhodl, že osoby žijící v manželství mají právo užívat antikoncepci. Před tímto případem bylo užívání antikoncepce buď omezeno, nebo zakázáno. V roce 1960 existovalo mnoho států, které měly zákony omezující reklamu a prodej antikoncepce. Některé státy, jako například Connecticut a Massachusetts, zakazovaly používání antikoncepce úplně. Tam se užívání antikoncepce trestalo pokutou 50 dolarů a/nebo až jedním rokem vězení. Zákon zakazoval používání "jakýchkoli léků, léčivých přípravků nebo nástrojů za účelem zabránění početí". Zákon dále tvrdil, že "každá osoba, která napomáhá, podporuje, radí, způsobí, najme nebo nařídí jinému spáchat tento trestný čin, může být stíhána a potrestána, jako by byla hlavním pachatelem".

V roce 1961 se Estelle Griswoldová (výkonná ředitelka Ligy plánovaného rodičovství v Connecticutu) a Dr. C. Lee Buxton (vedoucí katedry porodnictví na lékařské fakultě Yale University) rozhodli otevřít v New Havenu ve státě Connecticut kliniku pro kontrolu porodnosti s hlavním záměrem napadnout ústavnost connecticutského zákona. Jejich klinika poskytovala informace, instruktáž a lékařské rady vdaným ženám o způsobech, jak zabránit početí. Na klinice také vyšetřovali ženy (manželky) a každé z nich předepisovali nejlepší antikoncepční prostředek nebo materiál, který by měla používat.

Griswoldová byla frustrována tím, že connecticutský zákon dělal z žen, které chtěly antikoncepci, i z jejich lékařů zločince. Klinika fungovala pouze od 1. listopadu do 10. listopadu 1961. Po pouhých deseti dnech provozu byli Griswoldová i Buxton zatčeni. Poté byli stíháni a shledáni vinnými. Griswoldová se v roce 1965 proti svému odsouzení odvolala k Nejvyššímu soudu USA.

V případu Griswoldová v. Connecticut Estelle Griswoldová a Dr. C. Lee Buxton poukazovali na to, že connecticutský zákon proti používání antikoncepce je v rozporu se 14. dodatkem, který říká:

"Žádný stát nesmí vydávat ani prosazovat zákony, které by omezovaly výsady nebo imunity občanů Spojených států; žádný stát nesmí nikoho zbavit života, svobody nebo majetku bez řádného soudního procesu; ani nesmí nikomu odepřít rovnou ochranu zákonů" (14. dodatek, oddíl 1).

Soud dále uvedl, že ústavní právo na soukromí zaručuje manželským párům právo na vlastní rozhodnutí o antikoncepci. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušilo zákon státu Connecticut, který zakazoval antikoncepční poradenství i užívání antikoncepce.  

Soud tvrdil, že právo na soukromí manželů je neodmyslitelně spjato s prvním, třetím, čtvrtým, pátým a devátým dodatkem. Rozsudek dále stanovil, že právo na soukromí v manželském vztahu je nevyjmenované právo (právo, které vyplývá z jazyka, historie a struktury Ústavy, i když není výslovně uvedeno v textu), které je vlastní smyslu devátého dodatku. Jakmile je toto právo na manželské soukromí takto charakterizováno, je považováno za jednu ze základních svobod, které jsou chráněny čtrnáctým dodatkem před zásahy států. Connecticutský zákon tedy porušil právo na soukromí v manželství a byl shledán protiústavním.
 
Rozsudek ve věci Griswoldová v. Connecticut v podstatě určil, že soukromí v manželství je osobní zónou, do které vláda nesmí zasahovat.

"Lawrence" je odkaz na případ Lawrence v. Texas. V roce 2003 vydal Nejvyšší soud rozhodnutí, kterým zrušil platnost státních zákonů, které kriminalizovaly sexuální aktivity osob stejného pohlaví, a rozhodl, že porušují klauzuli o spravedlivém procesu. Tento případ byl vyvolán zatčením dvou homosexuálů v Houstonu v roce 1998. Muži byli zatčeni poté, co zhrzený milenec zavolal policii a nepravdivě oznámil, že v bytě Johna Geddese Lawrence Jr. je "černoch, který tam šílí se zbraní".

Jakmile policie přijela a vstoupila do bytu, narazila na Lawrence a dalšího muže, Tyrona Garnera, kteří se věnovali sexuálním aktivitám. Muži byli zatčeni a uvězněni. Muži byli obviněni a odsouzeni za "homosexuální chování".

Muži se proti rozsudku odvolali až k Nejvyššímu soudu USA a vyhráli. Rozhodnutí z roku 2003, které zrušilo zákony proti homosexualitě na úrovni státu, je považováno za důležitý precedens, který připravil půdu pro rozhodnutí ve věci Obergefell v. Hodges z roku 2015, které státům uložilo povinnost uznat manželství osob stejného pohlaví.

Rozsudek Obergefell v. Hodges vyžaduje, aby všech padesát států uzavíralo a uznávalo manželství párů stejného pohlaví za stejných podmínek jako manželství párů opačného pohlaví, se všemi souvisejícími právy a povinnostmi.

Prezident Joe Biden varoval, že páteční rozhodnutí povede k tomu, že Nejvyšší soud zruší další precedenty:

"Dávejte pozor na má slova," řekl  Biden řekl minulý měsíc na dobročinném večeru Demokratického národního výboru v Chicagu: "Budou chtít zrušit rozhodnutí  Nejvyššího soudu o manželství osob stejného pohlaví". V pátek Biden poukázal na Thomasova slova jako na důkaz, že se Nejvyšší soud vydává "extrémní a nebezpečnou cestou. Soudce Thomas to dnes řekl. Výslovně vyzval k přehodnocení práva na zrovnoprávnění manželství a práva párů rozhodovat se o antikoncepci," zdůraznil Biden.

Být homosexuálem dříve znamenalo vést život ve strachu z odhalení nebo bití. Často byl homosexuál v případě odhalení vyhozen z rodičovského domu, vyhozen z práce, šikanován lidovou kulturou, která z něj dělá synonymum něčeho odporného a ve své podstatě špatného. Géniové jako Alan Turing, bez něhož bychom dnes všichni mluvili německy, byli za svou homosexualitu tvrdě trestáni (britské soudy mu nařídily chemickou kastraci). Zločin? Milovat jinak než většina. Pak přišla devadesátá léta. Větší medializace způsobila, že homosexuálové pro mnohé přestali být děsiví. Nový přístup mladých lidí usnadnil homosexuálům život v mnoha částech světa.

Nicméně nepříjemné pocity způsobené scénami s přílišným sexuálním obsahem, které se začaly odhalovat během takzvaných průvodů hrdosti po celém světě, pomohly konzervativcům a populistům získat munici proti komunitě LGBTQAI+. Tu ještě více rozdmýchal rozmach politiky identity, která mimo jiné nafoukla původní komunitu gayů a lesbiček novými písmeny, jež se zřejmě stále rozšiřují: L pro lesby, G pro gaye, B pro bisexuály, T pro transgender, Q pro queer, A pro asexuály, I pro intersexuály... Možná je to až příliš obsáhlá skupina, kde příliš mnoho lidí spojuje jen to, že mohou být obětí diskriminace, protože nejsou klasickými heterosexuály.

Ale toto seskupení tolika typů osob skutečně může být matoucí, a to i pro ty, kteří jsou jeho součástí. A rozhodně to nepomáhá věci. V mnohých vyvolalo pocit, že jde o společenství úchylů, sexuálních marginálů, kteří očekávají privilegia od vlády a společnosti obecně.

Zejména transsexualita se stala terčem tradicionalistického smýšlení poté, co mnohé vyděsila problematika jejich účasti ve sportu, stejně jako hormonální a chirurgické přechody od jednoho pohlaví k druhému  během dospívání nebo dětství. Populisté ji použili jako Golema, proti němuž je třeba bojovat, a výsledkem je, že svoboda projevu a existence, kterou si gayové a lesby vybojovali v 90. letech, je napadána a v mnoha částech civilizovaného světa zaniká, jak můžeme jasně vidět v Polsku a Maďarsku.

Ženy, sexuální menšiny a neběloši  jsou po několika desetiletích, kdy se zvýšilo množství lidských práv, zastoupení v médiích a politice a osobních svobod, znovu a intenzivně napadáni. Nyní jsme svědky návratu k dobám, kdy byla individualita člověka potlačována modelem chování menšiny u moci.

0
Vytisknout
3279

Diskuse

Obsah vydání | 28. 6. 2022