Špinavé tajemství Ostpolitik

24. 6. 2022 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Ve výrobě munice, která v případě dlouhé "opotřebovací" války rozhoduje, má dnes Rusko nad Západem navrch. Podstatnou zásluhu je třeba připsat zejména Německu s jeho potrhlou představou, že vytvářením vzájemné obchodní závislosti "omezí" Kreml v jeho imperiálních výbojích.

Vede se spousta řečí o smyslu původní (západo)německé Ostpolitik a jejího pokračování. Zde považuji za nutné k debatě přičinit dvě kritické poznámky.


Hesla jako "Wandels durch Annäherung" (změny prostřednictvím sbližování) představují jen dodatečné racionalizace. Původní Ostpolitik byla především výrazem neúspěchu snah diplomaticky izolovat někdejší východní Německo a reakcí na tento neúspěch. Proto se také primárně netýkala vztahů se SSSR, ale právě s tehdejší DDR. Teprve druhotně pak států, které k východoberlínskému režimu měly blízko. Zatímco Ostpolitik sama vznikla na zlomu 60. a 70. let, představa, že je vhodné kupovat od Rusů ropu a plyn, "protože jsou spolehlivější než Arabové", přišla až jako reakce na velký ropný šok v letech 1973-1974.

Za druhé, SSSR se v Evropě po kubánské krizi většinou choval jako mocnost hájící status quo. Brežněvismus byl pohodlný, spokojil se s plány na vojenská dobrodružství v zemích jako Angola či Etiopie. Takové podniky tehdejším západním Němcům nevadily. Nemusí se nám ani trochu líbit schvalování invaze do ČSSR nebo vstřícné postoje vůči potenciální sovětské invazi do Polska na počátku 80. let, ale řekněme, že šlo o cynický pragmatismus, který z pohledu národního sobectví nepostrádal racionální základ.

Dnešní Rusko ovšem ani zdaleka není tím, co teorie mezinárodních vztahů označuje jako "status quo power". A víme to velmi dlouho. Putinovo veřejné stýskání po SSSR sahá nazpět přinejmenším do roku 2005.

Můžete se jistě cynicky rozhodnout dělat byznys s někým, kdo doma za zavřenými dveřmi brutálně tluče svoji ženu. Potíž ale nastane nejpozději ve chvíli, kdy násilník vyjde ze dveří svého bytu a prohlásí, že jeho domácnost zahrnuje polovinu vaší zahrady a celý byt sousedů.

Německá exkancléřka Merkelová tvrdí, že tzv. minský proces, ve kterém Berlín a Paříž zprostředkovaly proruskou "dohodu" o Donbasu a jednoznačně nadržovaly Moskvě, prý Ukrajině získal několik let času na vyzbrojení a reorganizaci armády.

To není úplný nesmysl, protože ukrajinská armáda mezi lety 2014-2022 skutečně prodělala podstatnou proměnu. Potíž ale je, že Německo ve zmíněné době s budováním ukrajinské armády nijak nepomohlo a systematicky odmítalo prodávat Kyjevu zbraně, díky nimž by se mohl na ruskou invazi opravdu připravit.

Mezitím bylo Německo nejen zdrojem některých komponent pro ruské zbraně (.pdf), ale také největším dodavatelem CNC obráběcích strojů do Ruska. A ruské strojírenství toho dnes celkem vzato už mnoho nevyrábí. Pokud tedy nemluvíme o zbraních a munici.


Německé váhání s vojenskou pomocí Ukrajině nese tedy kromě jiného také hořkou pachuť zrady - protože pokud si dnes Rusko navzdory sankcím udržuje kapacitu vyrábět zbraně a munici, v prvé řadě je to německá zásluha. A rakety vyráběné díky německému vybavení zničily ukrajinský obranný průmysl, díky čemuž je Kyjev odkázán na zahraniční vojenskou pomoc.

***

Jedině ignorant naprosto neseznámený s dějinami 1. světové války, v níž se střetli hlavní obchodní partneři tehdejšího světa, nebo 2. světové války, v níž Hitler napadl svého hlavního obchodního partnera SSSR, války v Kuvajtu, v níž Saddám Husajn obsadil stát svého největšího sponzora, nebo případně ukrajinské války, ve které byl Kyjev napaden hlavním obchodním partnerem, by mohl s vážnou tváří tvrdit, že "vzájemný obchod zabraňuje válčení". Neexistuje žádný důkaz pro tento do nebe volající politický nesmysl. Exkancléř Willy Brandt coby zakladatel původní Ostpolitik nikdy nic podobného netvrdil.

Nevěřím tomu, že by si tohle někdo mohl doopravdy byť jen pět minut myslet, je-li řeč o Putinově Rusku. Před 24. únorem nebo po něm. A pokud si to snad myslel, pak musel mít mozek zcela zatemněný šustícími rubly.

Každopádně výsledkem naprosto hloupé a historicky neinformované německé politiky vůči Rusku je dnes nikoliv jen existenční ohrožení Ukrajiny a Ukrajinců, ale také mnohem širší bezpečnostní hrozba týkající se celé Evropy.

Protože blahobytné Německo - slovy Vladimira Lenina - mnoho let ze všech sil prodávalo Rusku provaz, na kterém je teď Moskva hodlá oběsit.

3
Vytisknout
7976

Diskuse

Obsah vydání | 28. 6. 2022